A new ProZ.com translation contests interface is currently in development, and a preview contest is underway. Click here to visit the new interface »

Previous ProZ.com translation contests

German » Czech - 2 finalists


"Bunte Ware" aus SPIEGEL Nr. 27/1994, Seite 172. 366 words
Es war, als hätten sich die Chronisten des weißen Sports gemeinschaftlich verschworen. Seit Monaten bemängelten sie die Austauschbarkeit der Gesichter, das Einerlei des aufgeblähten Terminkalenders, die Reizarmut der Kraftspielerei und den Verschleiß der Kinderstars. Besorgt fragte das US-Blatt Sports Illustrated: "Stirbt Tennis?"

Nicht in Wimbledon. Wie eine Frischzellenkur verhalfen die zwei Wochen im All England Lawn Tennis & Croquet Club der müden Tennisszene wieder zu Vitalität und Schlagzeilen. Auf dem acht Millimeter kurz geschorenen, von werbefreien Banden umrahmten Grün wird eine Tenniswelt präsentiert, in der die Zeit stehengeblieben scheint.

Die ehrwürdige Traditionsveranstaltung im Londoner Südwesten bietet eine perfekte Unterhaltungsshow: Hier wird nicht einfach aufgeschlagen, hier wird Tennis inszeniert. Die Zuschauer, weiß Wimbledon-Held Boris Becker, "wollen nicht nur eine gute Vorhand, sondern eine Aufführung sehen".

Während die zahllosen Turniere von Tokio bis Indian Wells dröge Beliebigkeit ausstrahlen, wirkt der artige Knicks einer Martina Navratilova vor der königlichen Loge wie ein einzigartiges, unverwechselbares Ritual. Und wenn die Organisatoren an jedem Morgen in fast religiöser Feierlichkeit die Namen der Prominenten in der "Royal Box" verkünden, ist dieses Schauspiel nicht nur ein höflicher Tribut an die Herzogin von Kent oder den Grafen von Harewood, sondern auch ein geschicktes Marketinginstrument.

Nirgendwo ist ein sportlicher Langweiler so leicht in einen Knüller zu wenden wie in Wimbledon. So nahmen die Engländer das sensationelle Ausscheiden von Steffi Graf nur beiläufig hin. In deren Bezwingerin, Lori McNeil, 30, fanden sie rasch den Stoff für rührselige Heldengeschichten: Der Vater der dunkelhäutigen Amerikanerin, ein ehemaliger Footballprofi, hatte sich umgebracht. Als sich Lori McNeil nun bis ins Halbfinale vorkämpfte, feierten die Zeitungen sie als "Vorzeigemodell" (Daily Telegraph) einer frustrierten Generation, die Sport zur Flucht aus dem Ghetto nutzt.

Auch Michael Stichs Debakel in der ersten Runde war schon am selben Tag vergessen. London sprach nur noch über den Körper von Andre Agassi. Der langmähnige Amerikaner hatte nach dem Spiel das verschwitzte Sporthemd ausgezogen und ins Publikum geworfen. Teenager kreischten, Fotografen jagten meterweise Zelluloid durch, als Agassi seine teilrasierte Brust entblößte.

Agassis Haare, McNeils Leidensweg, Beckers Baby oder Navratilovas Freundinnen: England malt ein eigenes Bild vom Tennisspektakel. Geschichten und Gestalten, Skandale und Skurrilitäten werden zu einem Gesamtkunstwerk gemixt, bei dem das Serve and Volley nur noch am Rande interessiert.







Entry #1 - Points:
Daniel Šebesta
Daniel Šebesta
Czech Republic
Vypadalo to, jako by se všichni letopisci bílého sportu spikli. Celé měsíce vytýkali neoriginálnost tváří, jednotvárnost přeplněného kalendáře akcí, malou přitažlivost siláctví a opotřebovanost dětských hvězd. Americký týdeník Sports Illustrated si se znepokojením kladl otázku: „Vymírá tenis?“

Ve Wimbledonu nikoliv. Dva týdny ve wimledonském All England Lawn Tennis and Croquet Club pomohly zemdlené tenisové scéně jako ozdravná kúra opět k vitalitě a titulkům na předních stránkách novin. Na travnatém povrchu ostříhaném na délku osmi milimetrů a lemovaném mantinely bez reklamních nápisů se prezentuje svět tenisu, v němž se – jak se zdá – zastavil čas.

Tento důstojný tradiční turnaj na jihozápadě Londýna nabízí dokonalou zábavní show. Tady se jen tak nepodává, tady se tenis předvádí. Diváci, jak ví hrdina Wimbledonu Boris Becker, „nechtějí vidět jen dobrý forehand, ale taky show“.

Zatímco nesčetné turnaje od Tokia po Indian Wells září nudnou neurčitostí, působí půvabná úklona někoho, jako je Martina Navrátilová, před královskou lóží jako unikátní, nezaměnitelný rituál. A když organizátoři každé ráno s téměř náboženskou slavnostností oznamují jména hvězd v „Royal Boxu“, je toto představení nejen projevem úcty ke kentské vévodkyni nebo k harewoodskému hraběti, ale také šikovným marketingovým nástrojem.

Nikde jinde než právě ve Wimbledonu se z nevýrazného sportovce nestane tak snadno senzace. Proto Angličané přijali překvapivé vypadnutí Steffi Grafové téměř bez povšimnutí. V její přemožitelce, 30leté Lori McNeilové, rychle našli námět pro sentimentální příběhy o hrdinství. Otec této Afroameričanky, někdejší profesionální hráč amerického fotbalu, se zabil. Když se Lori McNeilová probojovala až do semifinále, oslavovaly ji noviny jako „ukázkový příklad“ (Daily Telegraph) frustrované generace, která využívá sportu k úniku z ghetta.

I debakl Michaela Sticha v prvním kole byl ještě týž den zapomenutý. Londýn už mluvil jen o těle Andreho Agassiho. Dlouhovlasý Američan si po hře svlékl propocenou sportovní košili a hodil ji do publika. Dospívající dívky ječely a fotografové vypotřebovali metry filmu, když Agassi odkryl svou zčásti vyholenou hruď.

Agassiho ochlupení, utrpení McNeilové, Beckerovo miminko nebo kamarádky Navrátilové. Anglie vytváří vlastní představy o tenisové senzaci. Příběhy a postavy, skandály a oplzlosti se míchají do gesamtkunstwerku, při němž podání a volej stojí už jen v pozadí.



Entry #2 - Points:
anonymous
Jako by se kronikáři bílého sportu spikli. Už celé měsíce si stěžují na zaměnitelnost obličejů, jednotvárnost přeplněného termínového kalendáře, nezáživnost silové hry a opotřebování dětských hvězd. Americký deník Sports Illustrated se znepokojeně zeptal: „Umírá tenis?”

Nikoli ve Wimbledonu. Dva týdny v All England Lawn Tennis & Croquet Club zapůsobily na unavenou tenisovou scénu jako živá voda a znovu ji dostaly do titulků. Na osmimilimetrovém trávníku obehnaném hrazením bez reklamy se prezentuje tenisový svět, ve kterém jako by se čas zastavil.

Úctyhodný tradiční podnik na jihovýchodě Londýna nabízí dokonalou zábavu. Tady se jen nepodává, tady se tenis inscenuje. Diváci „chtějí vidět nejen dobrý forhend, ale také představení“, ví své wimbledonský hrdina Boris Becker.

Nespočetné turnaje od Tokia po Indian Wells se vyznačují vlažným zájmem publika. Způsobné pukrle Martiny Navrátilové před královskou loží naopak působí jako jedinečný, nezaměnitelný rituál. A když organizátoři s takřka nábožnou úctou každé ráno oznamují jména prominentů v královské lóži, není to jen zdvořilá poklona vévodkyni z Kentu nebo hraběti z Harewoodu, ale také šikovný marketingový nástroj.

Nikde se sportovní nuda nepromění ve šlágr tak snadno jako ve Wimbledonu. Angličané se nad seznačním vyřazením Steffi Grafové moc nepozastavovali. Její přemožitelkyně, třicetiletá Lori McNeilová, se rychle stala námětem dojemných hrdinských historek. Otec tmavé Američanky, někdejší profesionální fotbalista, se zabil. Když se Lori McNeilová nyní probojovala až do semifinále, oslavoval ji tisk jako vzor (Daily Telegraph) pro frustrovanou generaci, která si k útěku z ghetta dopomáhá sportováním.

Rovněž debakl Michaela Sticha v prvním kole upadl v zapomnění ještě tentýž den. Celý Londýn mluvil jen o těle Andre Agassiho. Dlouhovlasý Američan si po zápase svlékl propocené tričko a hodil ho do publika. Puberťačky vřeštěly a fotografové vypotřebovali metry celuloidu, když Agassi odhalil svou částečně vyholenou hruď.

Agassiho ochlupení, trnitá cesta McNeilové, Beckerovo dítě nebo partnerky Martiny Navrátilové: Anglie si maluje svůj vlastní obrázek tenisové podívané. Příběhy a postavy, skandály a bizarnosti se mísí do uměleckého díla, ve němž jsou podání a volej pouze okrajovou záležitostí.



« return to the contest overview



Translation contests
A fun way to take a break from your normal routine and test - and hone - your skills with colleagues.